Srdce jako postřelení ptáci

Představení - Hrajeme

Prvním, co lze o tomhle představení říci je, že navazuje na myšlenku ( započatou již v představení Posledný krok pred ) propojit co nejvíc světelný design s pohybem, tancem v divadelním prostoru. Světla a tanec tak opět tvoří jeden pevně spojený, od sebe neoddělitelný celek. Výsledným tvarem je jejich vzájemný vztah rovnováhy, v kterém vycházejí jeden z druhého a vzájemně se doplňují. Jedním z výchozích bodů této práce je deformování prostorové perspektivy světlem zachycujícím těla tanečníků, přičemž dohromady tyto dva složky vytvářejí jakousi osobitou iluzi vjemů.

Tím druhým je vyprávění dvou těl dvou lidí v roztříštěných fragmentech, postrádajících jakoukoli „mechanickou“ logiku, podle které obvykle přemýšlíme, hodnotíme, identifikujeme se s něčím-někým, definujeme sama sebe a uvádíme se do vztahu s okolním světem. Nejde tu o vztah dvou lidí na základě nějaké konkrétní představy o tomto vztahu. Tihle dva – spíš na pořád jen jako jeden a jeden se rovná nula – se setkávají v nesetkávání. Nerozebírají tuhle svou, možná zvláštní anomálii. Neřeší, neptají se, nehledají odpovědi na způsob jakým při sobě jdou. Jen jdou a tuší, že je to tak v pořádku.